Je sobota odpoledne, venku celkem příjemných dvacetosm stupňů ve stínu a kromě centra plného turistů je Praha městem duchů. Na první pohled je poznat, že jsou prázdniny. V úvahu připadaj jen dvě aktivity - voda nebo kavárna.

V těle se mi pomalu rozmáhá únava po dlouhé páteční noci a mám strach, že bych u vody usnul a o popáleniny třetího stupně na většině těla nestojím. Bezpečnější bude kavárna. Už dlouho mě lákal Coffee Corner na Žižkově, a tak se vydávám tam.

Doteď jsem nevěděl, že takhle v centru města máme kemp. Coffee Corner je jeho součástí a po chvilce hledání jsem zjistil, že vstup do kavárny je zezadu z cyklostezky. O tý jsem taky nevěděl.

Coffee Corner má na první pohled neskutečnou atmosféru. Okamžitě vás vítá úžasná vůně levandule, která je cítit v celé kavárně a na každém stole je rozprašovač s levandulovou vodou na osvěžení. Celá kavárna je pod otevřeným nebem, sebe můžete usadit buď klasicky k několika stolům nebo na “postele”, které lemují celou jednu stranu kavárny nebo do houpací sítě, na vyhlídku nebo třeba do proutěné lenožky. Než vyzkouším všechno, bude to pár návštěv rozhodně trvat.

Krásná příjemná bariska mi připomíná Nšo-či a vůbec by mě nepřekvpilo, kdyby teepee, které stojí hned za kavárnou bylo jejím domovem. V tom nejlepším slova smyslu. I ona totiž dodává kavárně onu úžasnou klidnou atmosféru.

Dávám si cappuccino a vodu. Ještě přemýšlím o domácí limonádě, ale tu nechávám na příště. Dorty bohužel žádné nemají, ale vzhledem k charakteru kavárny se to dá čekat. Při čekání zavřu oči a jen vnímám vůni levandule a klid, který je všude kolem. Lehce zapomenete, že jste v Praze.

Káva je dobrá, ale není nijak výrazná. Rozhodně vás ale nezklame, a když to spojíme s tolik vychvalovanou atmosférou, budete se chtít vrátit na kafe každý den.

Jestli je v Praze nějaké místo, které vás dokáže odprostit o uspěchaného života v hlavním městě a alespoň na pár desítek minut vás ovládne bezstarostnost, pak je to jedině CoffeeCorner!

Je pátek, půl čtvrtý odpoledne a to je vždycky důvod pro dobrou náladu. Moje nálada je o to lepší, že mě čeká devět dnů volna. Devět dnů, kdy plánuju potkat řadu přátel, shlédnout desítky filmů a aktivním odpočinkem získt sílů na celý zbytek prázdnin bez dovolený.

Jedu do Varů na filmovej festival. Jako každý rok.

Neumím si ale představit devět dnů přežít bez kafe, bez dobrýho kafe, kterým jsem v Praze dost rozmazlenej a ať je všední den osmá ráno nebo víkend sedmá večer, tak mám jeho přísun neomezenej. Co ale ve Varech?

Karlovy Vary jsou přes rok relativně mrtvý lázeňský město bez studentskýho základu jako má třeba Plzeň. Jestli si chcete dát ve Varech dobrý kafe, máte v podstatě jedinou možnost: Republica Coffee.

Jasně, hned u Thermalu najdete Nespresso stan, kde si můžete dát kompletní nabídku kapslovýho kafe, Illy vám udělaj na zahrádce každý restaurace, ale kavárna s “doma” praženou kávou tady dlouhé roky chyběla.

Republica Coffee začala už třetí sezónu. Kafe na mlýnku mají svoje z vlastní pražírny City Roasters. Je jemný a v cappuccinu si chuť kafe nevychutnáte. Když si jako chlap objednáte latte, baristi vám ho s úsměvem odmítnou udělat a doslova vás umluví alespoň na cappuccino. Nejlepším řešením je ale jednoznačně flatwhite se silnou hořkou nakyslou chutí.

Baristi jsou skvělí, prohodí vámi vždycky pár slov a nenechají vás na pochybách, že je práce baví a i když mají o festivalu frontu od rána do večera, smyl prohumor neztrácí.

Kafe je i na pražský poměry dražší, ale za vlastní kafe, příjemnýho baristu a nádherný prostředí si připlatím rád a podle množství lidí nejsem sám.

Těším se až si po festivalu dám jejich flatwhite zase do hrnečnu, teď jedou z důvodu efektivity jen a jen na kelímky, ale i tak se rozhodně při návštěvě Karlových Varů o vestivalu i mimo něj v Republica Coffee stavte.

Kafe.guru je malej takeaway coffeeshop na Karlínském náměstí. Zvenku trafika, uvnitř malá kavárnička s velkými plány. Základnu mají na Žižkově, kde mají taky malý coffeebar a značku můžete potkat na různých foodfestivalech a eventech.

Páteční ráno jsem se rozhodl si zpřijemnit kafem a stavil jsem se teda okouknout co Kafe.guru nabízí. Symptickej majitel mi vyprávěl o vzniku před několika lety i o plánech do budoucna.

Kávu objednává čerstou a pražit si ji nechává až u několika pražíren v Čechách. Díky tomu velmi dobře ovlivní, jak tmavě upraženou kávu na mlýnek dostane. Do malinkýho coffeeshopu chce ale pražičku svou vlastní a pražit ještě přesněji podle aktuální chuti. Aktuálně se těšte na tmavě pražený kafe se silnou hořkostí a to je v cappuccinu přesně ta správná kombinace s dobře vyšlehaným mlíkem. Mám to rád a je to změna oproti aktuálně trendujícímu “italskýmu” stylu ve většině nově otevíranejch kavárnách.

Další plány míří k domácí zmrzlině od jednoho z ověrěnejch dodavatelů a letní kombinace zmrzliny a zmíněnýho silnýho espressa je dokonalá.  

Jestli budete míjet Kafe.guru v Karlíně, na Žižkově nebo na jednom z foodfestů, určitě se u Kafe.guru zastavte a dejte si jejich cappuccino.

Čtvrtek pro mě začíná být malým pátkem. Už si ani nepamatuju den, kdy bych hned po práci vyrazil domů a odpoledne nijak zajímavě netrávil. Dneska mě krásnejch osmnáct stupňů nenechalo ani dýl než do pěti v práci a vytáhlo na kafe.

V Barry Higgel’s coffeehouse jsem už byl krátce, co ho otevřeli. Dva sympaťáci využili prostor v pražských Holešovicích a v realitvně malym prostoru otevřeli strašně pěknou kavárnu se čtyřmi dřevěnými stoly a vyvýšenym barem.

Modelkou mi byla @terezass :)

Když vejdete uvítá vás barista s úsměvem. To v kavárně potěší úplně nejvíc, protože dostanete úsměv ještě než si cokoliv objednáte. Sedli jsme si ke stolu a barista nám hned přinesl vodu. Příjemný.

Kromě espressa, cappuccina a flatwhite si můžete vybrat ještě z filtrovanýho kafe z Londýnský pažírny Workshop coffee. Cappuccino i flatwhite je fantastická záležitost a je příjemně hořký. Pokud ale milujete silnější kyselost, nebude to úplně pro vás.

K lehký svačině jednoznačně doporučuju bananabread s arašídovým máslem a jahodama. Ze sladkýho si můžete vybrat ještě cookies a další drobnosti. Lákal mě pak ještě některý z čerstvě připravovanejch toustů, ale musím je vyzkoušet až budu mít větší hlad.

Přeju pánům, aby měli kavárnu pořád plnou, protože to za to fakt stojí!

Tak se nám včera otevřela Kavárna, co hledá jméno. Parta přijemnejch friendly lidí se dala před několika měsíci dohromady a v ruině starýho domu na Smíchově, kde byla truhlárna, začala budovat kavárnu. Několik měsíců hledaly za pomoci sociálních sití název až jim zůstal ten původní a hledat jméno už nemusí.

Druhýho května jsem měl už dlouho vyhrazeno právě pro novou kavárnu a hned po práci jsem tam s nemalým očekáváním vyrazil. Asi to znáte, když se fakt někam těšíte a od rána se vám ve feedu na instagramu a facebooku objevujou fotky z toho místa. Ten den je nekonečnej.

Po drobných rozpacích jestli je ten vstup přes to parkoviště ne, nás kolejdoucí ujistila, že jestli hledáme “tu” Kavárnu, tak je to tudy. Prošli jsme parkovištěm a ve dvoře je už vidět krásnej styl nový kavárny. Celá jedna sténa vyplněná oknem v anglickým stylu je úžasná a skvěle vypadá zvenku i zevnitř.

Interiér zaujme dost rustikálním stylem. Místo baru horizontálně položenej kmen stromu, dřevěná podlaha a stěny jen z očištěných cihel. Mně se to ale strašně líbí! Osobně považuju Kavárnu, co hledá jméno za nejkrásnější kavárnu v celý Praze a vystřídala tak na samotném vrcholu v mých očích La Bohéme.

Tohle nový místo má další nesporný plus. Šli cestou originální pražírny Nordbeans a kafe, který bylo včera na mlýnku je naprosto dokonalý. Víc hořký než třeba v Emě, ale jen díky tomu se dalo plně vyvhutnat v cappuccinu a nejen s dvojitou dávkou ve flatwite. Jestli chcete filtr, udělají vám ho taky, není problém. Ten jsem ale neochutnal, tak pochválit nemůžu.

Do kavárny jsme dorazili až někdy po čtvrtý a nevím jestli bylo ráno menu bohatší, ale odpoledne už bylo v nabídce jen par cupcaků, lotrinský quiche a chlebíčky. Nic nevypadalo špatně, ale ani z mýho pohledu neodolatelně. Asi rozumím tomu, že dorty najdete všude, ale k charakteristice místa by mi seděl alespoň nějaký domácí koláč. Poslední věcí, kterou měli byla domácí palačinka s karamelem. Pokud bude ve stálý nabídce, je to bingo, který je chuťově skvělý a k hořkýmu flatwhitu ideální.

Obsluha je strašně příjemná a lehce jsem ji odpusti i delší čekání na objednávku. Empatickej a lehce drzej přístup je prostě friendly.

Tahle kavárna má jedinou nevýhodu … budu tam pořád a měl bych si tam rezervovat soukromý místo.